Libeňská synagoga

Základní kámen ke stavbě Libeňské synagogy (dnes též nazývané Synagoga na Palmovce) byl položen 23. listopadu 1846 za přítomnosti arcivévody Štěpána na výše položeném místě kvůli hrozbě častých záplav. Stavba trvala dlouhých dvanáct let a slavnostně byla vysvěcena r. 1858.

synagoga

Nová synagoga byla postavena mimo hranice původního ghetta, výběr místa jistě ovlivnila neblahá zkušenost s povodněmi, a proto byla zvolena vyšší poloha pozemku. Parcela se sice nacházela na významném místě při hlavní tepně čtvrti, tehdy Primátorské třídě, poblíž křižovatky se Severozápadní drahou, vlastní budova však byla umístěna do hloubky pozemku. Od vstupní branky k ní vedla alej stromů s upravovanými korunami. Samotná stavba dokládá dobu svého vzniku - období raného romantického historismu. Jako architektonický styl byl pro stavbu vybrán novorománský sloh, přecházející v některých detailech do orientálních nebo eklektických poloh. Monolitní blok patrové budovy je nad obdélníkovým půdorysem završen nízkou sedlovou střechou. Západní průčelí má tři osy, ve středu patra s velkým,  půlkruhově zaklenutým oknem. Původní fasáda měla výraznou štukovou výzdobu a v této podobě mělo střední okno bohatší plastické lemování  s tradičním motivem Mojžíšových knih s desaterem a hvězdou ve vrcholu. Postranní okna mají dodnes zachované jednodušší pasparty a opakují se ve dvou řadách nad sebou i na obou postranních fasádách. V přízemí západního průčelí je trojdílný vysoký vstup s trojicí plechem pobíjených vrat. I tento portál měl v minulosti bohatší plastickou výzdobu, v úrovni římsy pak nad přízemím obíhal budovu výrazný kosočtverečný pletenec a v místě lemu štítů a pod korunní římsou obloučkový vlys. Ke zjednodušení fasády došlo postupně, poslední zásah je z doby výstavby metra na přelomu 80. a 90. let minulého století. V jednoduché východní fasádě je dodnes zachované kruhové okno, členěné štukovou šesticípou hvězdou s výplněmi z barevného skla.                         
Interiér má klasickou bazilikální podobu. Za vstupní předsíní, s jednoduchým kijorem (umývadlem k tradičnímu opláchnutí rukou před bohoslužbou) v levé části a se vstupy na dvě protilehlá vřetenová schodiště na galerii, je vstup do hlavního prostoru synagogy. Ten má podobu vysokého trojlodí s postranními arkádami galerie, umístěnými vždy na pěti mohutných hranolech pilířů.

Arkády jsou v přízemí i v patře půlkruhově křížově zaklenuty. Stejného charakteru je i čtyřdílná klenba hlavní lodi. Pilíře i pilastry mezi okny mají v přízemí i v patře hlavice se štukovou římsou a  polem plastického rostlinného dekoru. Poprsnice galerie má na sobě pás štukových kosočtverců s růžicemi a pod nimi zubořez. Další rostlinné štukové prvky jsou v nábězích klenby. Na západní straně je pod třetí stranou galerie níže umístěná kruchta. Stěny a pilíře byly pojednány malovanou imitací mramoru. Část štukových dekorů má pestrou polychromii v převládající modré a zelené barevnosti.
Interiér je uspořádán podle tehdy nového ritu, kopírujícího   uspořádání   křesťanských   kostelů, s lavicemi v řadách, orientovaných k východní straně, kde je umístěna i vyvýšená mramorová bima se stopami po místě, kde  stál šulchan. Áron  je dřevěný, tenké sloupky po stranách skříně na tóru nesou půlkruhově zakončený nástavec se zlaceným hebrejským nápisem a Davidovou hvězdou ve středu. Pod nimi je série zlacených reliéfních symbolů, připomínajících původní Šalamounův Chrám v Jeruzalémě.

synagoga

Prostor je poznamenán necitlivými zásahy a devastací z neblahého, čtyřicet let trvajícího období. Tato podoba byla prozatím ponechána jako memento, které využívá a umocňuje navazující dramaturgie kulturních projektech.

synagoga
synaoga

Další informace je možno nalézt na wikipedii.
  Synagoga na Palmovce - Ludmilina 601/4, Praha 8, stanice metra B - Palmovka